Svatební zvyky a tradice

U koho jiného bychom měli začít, než právě u nevěsty?

Tradice velí, aby nevěsta měla ve svůj svatební den něco: nového, půjčeného, starého a modrého. To už jste určitě slyšeli. Ale proč je tomu tak?

Nové – jako symbol nového počátku, půjčené – od šťastného a veselého člověka proto, aby byla zrovna taková. Staré – jako symbol zachování rodinné tradice. A proč modré? To má kořeny v křesťanství – modrá jako barva panny Marie. Dnes většinou volíme v modré barvě podvazek.

Svatební závoj je zase symbol nevinnosti – stejně jako bílá barva šatů.

Ženich by rozhodně neměl vidět nevěstu v šatech dříve, než ve svatební den. Přeci se nechcete připravit o ty ohníčky v očích, až Vás uvidí dokonale nalíčenou, učesanou a v úžasných šatečkách.

A k vizáži nevěsty se váže i pár pověr. Například byste si v žádném případě neměly šít šaty samy – přineslo by Vám to krátké manželství. Taktéž modrá nebo fialová barva šatů není šťastná volba, značí údajně modřiny v manželství. A pravé perly přitahují slzy.

Nevěsta by v žádném případě neměla sama péci dort, cukroví ani koláčky – přináší to nouzi a uplakané děti.

Ale abychom si řekly i nějaké pozitivní pověry – dáte-li si do střevíčku minci, zaručujete si tím bohatství. Chcete-li k tomu bonusově i štěstí a lásku, přidejte čtyřlístek. Upřímně, moc pohodlné to s tou mincí nebude, že?

Tradice, která se již týká všech svatebčanů, je velmi rozšířená a není snad nikoho, kdo by ji neznal. Jedná se o zdobení šatů takzvanými voničkami, či vývazky. Připevňují se všem svatebčanům na klopy, svědkové mají větší. Rodiče mohou mít taktéž výraznější. Ženich má tzv. korzáž. Ta je tvořena z jednoho květu z nevěstiny kytice.

Zdobí se také kolona vozů svatebčanů. Auto nevěsty je již tradičně nejkrásněji nazdobeno, obvykle rodina volí nejprestižnější vůz, jež má k dispozici. Zdobí se panenkou ve svatebních šatech, dnes již častěji květy, prsteny s kyticí, voály – zkrátka záleží jen na fantazii. I auto ženicha určitě zasluhuje nějakou tu ozdůbku. Výběr je opět široký – od panáčka ve fraku, cylindru až k živým květům.

Jsou také zvyky, které se dříve hojně užívaly, dnes spíše výjimečně. Jedním z nich je zkouška ženicha. Jemu se přichystal u nevěstina domu špalek se sekerou a láhev vína. Chopil-li se sekery – značilo to dobré znamení – bude z něj dobrý hospodář. Avšak šel-li po láhvi, bude z něj opilec.

V některých rodinách se dodržuje tradice děkování za výchovu rodičů. Při této příležitosti si klany předávají navzájem dorty. To se odehrává zpravidla ráno u nevěsty.

Co se týká květů, nevěsta by měla svoji svatební kytici vidět až v den svatby ráno. Samozřejmě ji dostává z rukou ženicha. Maminky ženicha a nevěsty mohou dostat například jeden nebo tři květy se stejným motivem jako hlavní kytice.

Při odchodu z obřadní síně se novomanželé zasypávají rýží a květy. Tím se na pár přivolává bohyně plodnosti.

Špalír, který při tom tvoříme, měl dříve trochu jiný význam, než jen estetický. Dříve se novomanželům bránilo v postupu jako symbol překonávání překážek v manželství.

Tradice, kdy se ženichovi před úřadem nasadí železná koule na nohu, je víceméně recesí a měli by si ji vzít na starost známí snoubenců. Ženich se musí vykoupit financemi – obrazně se tak vykupuje z hříchů z mládí. Můžeme ještě nevěstě nabídnout pilku, aby si - již svého - muže vysvobodila.

Při příchodu na místo svatebního veselí, většinou restaurace, chopí se personál další velmi oblíbené tradice. Je to rozbití talíře. Střepy přinášejí štěstí a při zametání ukazuje pár společnou spolupráci. Tím, že se úkolu zhostí oba se stejnou vervou, prokazují vůli k tomu, aby manželství bylo harmonické a bezkonfliktní.

Někteří si dodnes neumějí představit, že by ženich nepřenesl nevěstu přes práh. Činí se tak při vstupu do restaurace, nebo až večer při příchodu do hnízdečka lásky. Pakliže ale proporce Vás a Vašeho miláčka ukazují spíše na to, že Vy unesete snáze jeho, doporučuji od této tradice v zájmu elegance upustit.

Cink, cink, cink. Otec nevěsty celý nervózní poťukává příborovým nožem o skleničku za účelem uvědomění hostů o faktu, že se chystá pronést proslov. Další známá tradice. Přípitek může pojmout, jak jen se k naturelu otce a charakteru svatby hodí. Humorně, dojemně, rozsáhle i velmi krátce. Přípitek může také místo otce pronést některý ze svědků.

Dalším ze zvyků je pojídání polévky z jednoho talíře. Význam tohoto zvyku je tím, co budou muset novomanželé pilovat po celou dobu jejich společného soužití. Symbolizuje spolupráci (doporučuji nechat si nafilmovat a tak po roce soužití shlédnout – uvidíte, že opravdu tak, jak jste pojídali polévku, probíhá ona spolupráce i ve všedních dnech, je to celkem legrace).

Dort, který se většinou krájí po obědě, patří k dalším tradičním bodům programu svatby. Opět se k tomuto aktu váže legenda – ten, kdo uchopí nůž, bude v manželství hrát první housle, nikoliv ten, co jen položí ruku na toho druhého. Nikdo by neměl dort odmítnout – všichni musí z dortu ochutnat – včetně nevěsty a ženicha, jinak to přinese smůlu jak novomanželům, tak tomu, co neochutnal.

Na všech svatbách bývá zvykem sólo pro novomanžele. Hosté kolem novomanželů utvoří kolečko a při tanci je zasypávají papírovými konfetami. Další sólo patří nevěstě se svým otcem, ženichovi s matkou a následně nevěstě s ženichovým otcem a ženichovi s nevěstinou matkou.

V závěru oslavy se dnes často koná únos nevěsty. Přátelé novomanželů nevěstu odvedou do jedné z místních hospůdek, kde pijí na účet ženicha tak dlouho, dokud je on nenajde a nevěstu nevyplatí.

Oblíbenou atrakcí pro nezadané dívky je házení kyticí. Nevěsta si stoupne zády k půlkruhu dívek, aby nevěděla, komu kytku hází. Ta dívka, která kytici ukořistí, se do roka vdá. Kytice by neměla upadnout, to nosí smůlu.

A na závěr trochu svatebních pranostik:

Svítí-li v den obřadu slunce, bude v manželství slunečná pohoda.

Prší-li v den svatby, prší novomanželům štěstí.

Jasný svatební den znamená radost ve společném životě.

Když ve svatební den padá sníh, znamená to štěstí, radost a bohatství.

Ať se tedy vdáte za sněhové bouře nebo uprostřed parného léta, pranostiky Vám budou přát jen to nejlepší.

Jana Vyskočilová