Existuje ideální manželství?

Pod pojmem ideální manžel/manželka si každý představí něco jiného. Jeden hledá partnera, s nímž bude moci sdílet své koníčky, druhý někoho, kdo mu dopřeje dostatek volnosti pro vlastní zájmy či práci, jiný zas nejvíc ocení navařeno a uklizeno. Každý jsme jiný, v jednom se však nelišíme. Všichni vedle sebe potřebujeme někoho, s kým je nám dobře.

Většina vztahů začíná velkým zamilováním, z něhož však po pár měsících procitneme a začneme více vidět partnerovy chyby, které jsme do té doby úspěšně přehlíželi. Do manželství už většinou vstupujeme, když jeden druhého známe natolik dobře, že nás jen tak něco nezaskočí.

Láska není zdaleka to jediné, co je třeba ke šťastnému soužití. V manželství se cení především vlastnosti jako tolerance, schopnost kompromisu, velkorysost, zodpovědnost, smysl pro rodinu, schopnost vcítit se do pocitů druhého, ale také pracovitost, inteligence či smysl pro humor. Aby vztah fungoval, musí si manželé vážit jeden druhého, dopřát si vzájemně dostatek prostoru a umět se občas jeden druhému přizpůsobit.

Není na škodu, když si pár před svatbou vyzkouší společné soužití. Partneři si na sebe zvyknou, poznají navzájem své nedostatky a do manželství vstupují bez zbytečných iluzí. Samotnou svatbou se pro ně pak mnoho nezmění.

Ale i v dlouhodobém soužití dvou lidí se dají očekávat problémy. Jedním z největších zabijáků šťastného manželství je stereotyp. Ten se vplíží do našich životů tak pomalu a nenápadně, že než si ho stačíme všimnout, může být vztah už vážně narušen. Určité množství stereotypu nám může dodávat pocit jistoty, že věci jdou tak, jak mají, nesmíme do něho však příliš zapadnout. Často dojde k tomu, že manželé postupně začnou řešit jen každodenní problémy a jediným společným zážitkem se stane dovolená jednou ročně. Jakmile se jeden začne ve vztahu nudit, problém je na světě. Pak stačí, aby ten méně spokojený potkal někoho, kdo mu vnese do života trochu vzrušení a dělí nás jen krůček od nevěry. Proto je třeba stereotypu předcházet. Třeba tak, že si najdeme společného koníčka, při němž strávíme aspoň část volného času spolu. Společný zájem sbližuje. Důležitá je také vzájemná komunikace. Nejen o tom, kolik je potřeba koupit rohlíků, ale i o všem, co se děje kolem nás. Je také třeba dopřát si občas společný výlet, návštěvu koncertu, kina, divadla, večeři v restauraci, jít si spolu zaplavat. Nesnažte se však, aby byl každý den jiný, toho asi nikdy nedocílíte. Stačí, když do všedního života vnesete sem tam něco neobvyklého. Tak, aby bylo stále na co se těšit. A co je tím úplně nejlepším lékem na každý stereotyp? Smích! Pokud se spolu dokážete od srdce zasmát, tenhle nepřítel vztahů vás nejspíš těžko ohrozí.

Na vztahu je zkrátka důležité stále pracovat a to i po svatbě. Funguje to však jen v případě, že je snaha vyvíjena z obou stran.

Olga Stodolová