Když si s partnerem bereme i jeho dítě

Jeho dítě - jeho problém?

Často se můžeme setkat s tímto přístupem - náš partner je biologickým otcem dítěte, které vychovává jeho matka, a my s ním tak nežijeme ve společné domácnosti. Vztahy mezi otcem a bývalou partnerkou bývají většinou stále napjaté, což nepřispívá k tomu, abychom si my samy vytvořily s dítětem dobrý vztah, a zároveň můžeme mít tendenci obviňovat dítě ze zaujatosti proti nám, protože je pod stálým vlivem matky.

Každý začátek je těžký a situace se může postupem času sama uklidnit, všichni si na sebe navzájem zvyknou a přijmou tak novou roli v životě toho druhého, ex-manžel - ex-manželka, nový partner - partnerka.

Dítě si na tyto změny ve vztazích rodičů nemusí zvyknout tak snadno, je samozřejmě rozchodem rodičů poznamenáno a nového partnera může vnímat jako vetřelce, který všechny tyto složité a nevítané změny zavinil.

Nevlastní rodič - nenáviděná macecha a zlý otčím?

Toto v mnoha případech nepravdivé a nespravedlivé "zaškatulkování" je bohužel stále běžné, jeho vyvrácení však záleží jen na nás samotných. Podle odborníků bychom se v žádném případě neměli od začátku snažit o získávání autority formou příkazů a vnucování našich způsobů výchovy, tyto záležitosti ponechme zatím v rukou biologických rodičů. Úplně postačí jistá míra tolerance a samozřejmě vstřícnost, viditelný zájem o dítě, o jeho pozornost a zájmy. Snažme se s dítětem navazovat kontakt nenásilně a nepodbízivě, hledejme společná témata k rozhovoru, buďme vnímaví k jeho potřebám. Mějte také na paměti, že tu nejste proto, abyste se dítěti snažili nahradit jeho biologického rodiče. Největší odměnou vám za vaše snažení bude upřímný a pevný kamarádský vztah, který si s dítětem nakonec vytvoříte.

Nemůžu si pomoct, žárlím na jeho děti!

Podobných případů, kdy přes veškerou lásku a náklonnost k partnerovi zjistíme, že nám vadí přítomnost a vůbec existence jeho dětí, je kolem nás víc než dost. Měly bychom však začít přemýšlet nad tím, jak to vyřešit a v čem je vlastně problém.

Pokud nám vadí partnerovy styky s dětmi do té míry, že se užíráme žárlivostí i tehdy, když jim kupuje dárky, dává peníze, jednou za čas je chce vzít na výlet a podobně, pak jde bohužel o čisté a nefalšované sobectví z naší strany, neupřímnost vůči partnerovi a chyba byla už v tom, že jsme se do tohoto vztahu vůbec rozhodly jít. Partnerovy děti jsou a vždycky budou jeho součástí a naše jednání není vůči němu fér.

Jiný problém může být v tom, že děti znatelně a pravidelně narušují vaše soukromí, protože jste si mezi sebou, nebo s jejich matkou, nevyjasnily pravidla. Například máte příliš malý byt na to, aby u vás děti trávili každý víkend, nebo je na cestě vaše vlastní dítě a tak potřebujete víc prostoru, pohodlí a klidu, chcete si vyjet na společnou dovolenou - jen vy dva a podobně. V takovém případě vše záleží na společné komunikaci, s partnerem si musíte včas vyjasnit, co vám vyhovuje a co jste schopni zvládnout a co už by mohlo narušit harmonii v rodině a ve vašem vztahu.

Veronika Moreira Tůmová